Vždy když navštívím nějakou restauraci a podívám se kolem sebe, nevěřím vlastním očím. Nerozumím tomu, proč páry místo toho, aby se spolu bavily, hleděly si do očí a držely se za ruce, koukají oba do displejů svých telefonů a spolu prohodí občas nějaké „hm“ nebo komentář k některé z fotek v telefonu. Nerozumím tomu, proč lidi, první co udělají, když jim přinesou jídlo, svůj pokrm fotí. To se na ty fotky jídel pak dívají? Při jaké příležitosti? Moc mě mrzí, že žijeme víc digitální život, než ten skutečný a obklopujeme se spíše kamarády z Facebooku než těmi skutečnými. Jsem zároveň vděčná za to, že mám kolem sebe lidi, kteří mají při schůzce se mnou vypnuté vyzvánění a telefon hluboko v tašce.