Nedávno jsem byla s králíkem na veterině. Strávila jsem tam celkem 2 hodiny, bylo to pozdě večer, stav králíka byl akutní, takže jsem vyjela vemi rychle bez knihy a čekoholiv, co by mě na tak dlouho zabavilo. Navíc mě doma čekala ještě spousta práce, kterou jsem musela udělat, než jsem šla spát. Při tom čekání jsem si říkala, že jsem za telefon neskutečně ráda. Mohla jsem přes něj vyřídit množství práce, které mě pak už nečekalo doma a být v kontaktu s lidmi, se kterými jsem se potřebovala spojit. Takže díkybohu za mobil! Říkáte si, že to sem do digitálního detoxu nepatří? Ale ano! Stejně jako nic na světě není černobílé, ani existence telefonu. Je třeba si uvědomit, že telefon je tu od toho, aby nám usnadnil práci, ušetřil čas a pomohl v různých situacích. Jde o to, najít tu míru, zjistit, kdy nám pomáhá a kdy nám naopak čas bere, naučit se s ním pracovat jako s pomocníkem, ne být jeho otrokem. A také se naučit být občas bez něj 🙂