Své narozeniny nemám ráda. Nejen proto, že mi připomínají, že jsem zase o rok starší a všechno to, co jsem si za ten rok slíbila a nestihla udělat, ale taky proto, že mi celý den chodí milá přání na mobil. Přání jsou od mých nejbližších, s nikým jiným své narozeniny nesdílím, proto vnímám jako silnou povinnost všem za přání poděkovat. Takže poměrnou část dne jen přijímám děkovné telefony nebo odpovídám na smsky. Na konci takového dne si vždy říkám, že je fajn, že narozeniny nejsou častěji do roka, bývám naštvaná, že jsem si svůj den neužila. Letos jsem se rozhodla tomu učinit přítrž. Své narozeniny se učím mít ráda, slavím to, že jsem na světě způsobem, jakým já chci, ne jakým se ode mě očekává. Moji nejbližší o způsobu mé oslavy ví a předem jsou informováni o tom, že nebudu celý den na mobilu a odpovím, až se k němu dostanu, třeba i druhý den. Je to tak mnohem příjemnější, nemám totiž pocit, že jsem nevděčná a zároveň si narozeninový den užívám podle svého. Doporučuju všem!

P.S.: Například moje babička se naučila mi přát k narozeninám den předem 🙂