Telefon bereme do rukou z různých důvodů, někdy skutečně musíme něco vyřídit nebo vyhledat informace na internetu. Ale občas se stane, že sáhnutím po telefonu vyplňujeme ticho, které se v konverzaci mezi námi a partnerem objevilo. Může nás k tomu nutit i pocit nudy z toho, že se nic neděje nebo pocit, že bychom prostě měli něco dělat a ne jen nečinně koukat z okna tramvaje. Někdy sáhnutím po telefonu řešíme nepříjemné pocity. Něco se nás dotýká nebo máme pocit, že bychom měli partnerovi v diskuzi oponovat, ale nechceme „vířit vody“, tak přeskočíme pozorností do virtuálního světa internetu v domnění, že to odežene nepříjemný pocit nebo myšlenku. Bohužel je to však stejné jako u jiných závislostí. V reálu to totiž funguje tak, že tyto nepříjemné pocity se časem prohloubí a naberou na intenzitě, a z nich se vyvine skutečný psychický problém a závislost na telefonu. Ten pak už totálně pohltí náš čas, ale i naši vůli.
Telefony díky lehkému přístupu k nepřebernému množství informací omezují kapacitu našeho mozku. Zaplňují tu část mozku, která je zodpovědná za kreativní činnost. My tím pádem nejsme schopni přijít s ničím novým, ale jen s tím, co už bylo vymyšleno, řečeno, napsáno. Na internetu jsme schopni každou minutu vyhledat množství informací, které ukladame do krátkodobé paměti. Dáváme tak přednost článkům, které jsou krátké, protože musíme stihnout získat co nejvíce informací v co nejkratším čase. Dlouhé články už nefrčí a mnozí z nás už nejsou schopni přečíst ani celou knihu, nejsme totiž schopni udržet tak dlouho pozornost. Ten samý problém nastává v konverzacích. Témata vlivem těkající mysli už nejsme schopni rozvinout do hloubky a přeskakujeme tak často z tématu na téma podle toho, jakou informací jsme se nedávno dočetli. Někdy ani nejsme schopni partnerovi věnovat pozornost po celou dobu jeho řeči, přestože je to s naším časem tím nejcennějším, co mu můžeme dát. Nejsme také schopni přemýšlet do hloubky problémů…

Všímejte si, kdy po telefonu nejčastěji saháte. Je to z nudy? Nebo jsou důvodem vtíravé myšlenky? Máte pocit, že vám bez telefonu něco uniká? Dokážete nechat mobil doma, když jdete ven, aniž byste z toho měli úzkostné pocity? Ovládáte telefon vy nebo vás spíš ovládá on nutkavostí řešit notifikaci, které se zrovna objevila na jeho displayi? Máte to pod kontrolou?